Lze se bránit veřejnému komentování rozvodu jedním z manželů?

Rozvody jsou bezesporu nepříjemné a emotivní životní události. Pokud se navíc rozvádí osoba veřejně činná, jejíž vztah byl předmětem veřejného zájmu, pak se média, zvláště ta bulvární, budou o rozvod zajímat.

Je na každém z manželů, na kolik odhalí své soukromí. Byť média v případě, že vztah byl veřejně prezentován, mají obhájitelnou pozici referovat o důvodech rozpadu manželství, musí psát pravdu a spekulace musí mít podložené. To ale není tak jednoduché. Proto ten nejlepší zdroj jsou sami manželé. 

Na kolik však může jeden z manželů veřejně odhalovat soukromé detaily z manželství, důvody rozpadu manželství, dopady rozvodu na rodinu, majetek apod.?

V zahraničí jsou běžná i předběžná opatření, kdy soud k návrhu jednoho z manželů zakáže tomu druhému v médiích referovat o soukromých a intimních informacích z manželského života a průběhu rozvodu (zejména majetková sféra a péče o děti). To ale předpokládá, že by tyto údaje mohly vážně poškodit osobnostní práva toho druhého nebo třetí dotčené strany (děti, společníci ve firmě apod.), dále, že strana, která o ochranu žádá, nebyla aktivní vůči médiím. 

Je tedy možné se i u nás bránit těmito prostředky před sdělováním veřejnosti intimností z manželského života, informacím o důvodech rozpadu manželství, zejména o milenkách manželů/manželek?

Pokud se jedná o hodnotící úsudky nebo o skutková tvrzení, která se zakládají na pravdě, pak nikdo nemůže být zbaven svobody projevu. Pokud má jedna strana (manželka, manžel) zájem na tom veřejnost informovat (protože tak činila v době manželství nebo nechce nechat média spekulovat, příp. se chce obhájit před veřejností), pak má na sdělování soukromí veřejnosti právo za podmínky, že informace jsou pravdivé. Jedná-li se o domněnky, pak i tyto musí být založeny na pravdivostním základě (např. manžel měl mimomanželský poměr – pokud ale nevím, jak dlouho trval a jen si myslím nebo mi někdo tvrdí, pak raději uvést, „domnívám se, že trval několik měsíců“. Rozhodně není věcí veřejného zájmu šířit informace ryze intimní povahy. Pokud jde o kritiku, měla by být přiměřená a nikoliv vulgární. Je lepší nejmenovat třetí osoby. Dále také není obhájitelné zveřejňovat osobní komunikaci nebo fotografie bez souhlasu druhého manžela. 

Je pochopitelné, že se chtějí některé osoby veřejně obhájit a veřejnosti sdělit svůj pohled na rozpad vztahu, je ale lepší být zdrženlivý. 

 ​