False accusation of sexual offence in the Czech republic

S falešným obviněním z různých trestných činů se lze setkat často v rámci opatrovnického řízení, v případě komunálních politiků, obchodních sporů nebo sousedských sporů. Zdá se ale, že zahraniční trend obvinění z trestných činů v sexuální oblasti po mnohdy desítkách let, se může objevit i u nás. 

Média plní svou roli hlídacího psa demokracie, vykonávají svobodu projevu a recipienti mají právo na informace. Kde ale hranice svobody projevu, obrany veřejného zájmu končí a kde začíná cílená likvidace známých osob za účelem získání zisku a senzace?

I přes závažnost sexuálních trestných činů a zcela jistě nutné osvěty o tom, že tyto trestné činy nesmí být státem ani veřejností bagatelizovány, jakákoliv informace, která může objektivně zasáhnout do osobnostních práv člověka, musí být ověřená, neboť média v případě žaloby musí unést břemeno důkazní. Nelze tedy připustit v případě tak mocného subjektu, jakým jsou média, aby zveřejnila spekulace bez pravdivostního základu, zveřejnila obvinění, které může člověka zničit po pracovní, osobní, ale také psychické a fyzické stránce pouze na základě neprokazatelného tvrzení třetí osoby.

Média se nemohou pasovat do role orgánů činných v trestním řízení nebo soudu. Měly by plnit funkci ochrany demokracie a práva v případě, kdy stát selže. Nemohou ale ohýbat právo a vyvolávat veřejný lynč. V takovém případě platí základní zásada právního státu, a to presumce neviny. 

Pokud by tomu tak nebylo, otevřel by se prostor pro likvidaci kohokoliv, kdo by se jevil pro obviňující osobu a média jako vhodný cíl. Ať už živý nebo mrtvý – ten se navíc už ani sám nemůže hájit. Stačilo by k tomu najít osobu, která umí mluvit, touží po tom objevit se v médiích a stát se pseudo celebritou (vezměme si kolik osob se dokáže přihlásit do různých reality show, prezentuje se na sociálních sítích, kolik osob žije životy slavných při čtení bulváru apod). A aby se neřeklo, tak se potřebuje ještě kamarádka. Stačí potom dodat pár obecných tvrzení expertů o nutnosti potrestat takové jednání a příběh je postaven na roveň „hotové věci“.

Lze se bránit, ale škody jen těžko napravovat. V takovýchto případech senzacechtivý  bulvár  naplňuje veškeré podmínky pro přiznání sankční náhrady nemajetkové újmy, tedy náhrada újmy by měla plnit funkci trestu v rovině civilní. Náhrada újmy by měla být na české poměry nad míru, která kdy byla přiznána. Média mají objektivní odpovědnost, tedy odpovídají za tvrzení třetích osob a za to, že nemohou unést břemeno důkazní. 

Jak se bránit? 

Trestněprávní rovina:

Na osobu, která Vás nepravdivě obvinila ze sexuálního zneužívání lze podat trestní oznámení pro trestný čin křivého obvinění podle § 345 odst. 1 trestního zákoníku. Této osobě pak hrozí i trest odnětí svobody, a to i nepodmíněný za situace, kdy v jednání dále pokračuje. 

Civilněprávní rovina:

Na osobu, která Vás nepravdivě nařkla ze sexuálního zneužívání lze podat žalobu na ochranu osobnosti dle § 81 a násl. občanského zákoníku pro pomluvu, zásah do cti a důstojnosti, soukromí a rodinného života. Lze se domáhat nejen morální satisfakce – omluvy, ale i peněžitého zadostiučinění za duševní útrapy způsobené křivým obviněním a dále i náhrady škody za majetkovou škodu, v případě, že došlo např. ke ztrátě zakázek apod. 

Takto se lze bránit jako proti médiím, tak proti tomu, kdo obvinění médiím poskytl. Řízení bude probíhat dle standardního schématu žaloby na ochranu osobnosti.

Eva Ondřejová