Svěření dětí do péče rodičů

Jak častý je v České republice jev, že jeden z rodičů (většinou asi matka) brání po rozchodu druhému rodiči ve styku s dítětem?

Bohužel až příliš častý. Nelze říct, že by čeští rodiče byli v tomto v Evropě jedineční, jedná se o problém i v cizině, ale vymahatelnost práv rodičů je různá ve všech zemích. Nejedná se však pouze o doménu žen, ale jsou i muži, kteří styku brání.

Čím to nejčastěji zdůvodňují?

Příčina tkví v důvodu rozpadu vztahu. Může se jednat o pomstu za nevěru, opuštění rodiny, za chování muže k ženě, např. dlouhodobé ponížení, odmítání přispívat na domácnost. Pak ale jsou důvody nový partner, kdy se žena rozhodne, že jiný muž ji vyhovuje lépe, odřízne stávajícího muže od dětí. Častým důvodem je pak snaha po ovládání, kdy některé ženy chtějí mít děti jen pro sebe, takové ani nepožadují výživné. Nejhorší kombinace je, když se skloubí všechny tyto důvody a k tomu i nárok na excesivní výživné.

Stává se to i ve chvíli, kdy už soud stanoví/upraví styk druhého rodiče s dítětem?

Ano, pokud se žena  či muž rozhodne kontaktu bránit, pak mu brání i přes rozhodnutí. Ať už předběžné rozhodnutí, pokud mluvíme o stádiu, kdy dítě ještě není svěřeno do péče rodičů nebo i když mluvíme o pravomocném rozhodnutí. Většinou se jedná o tyto případy tehdy, pokud je dítě svěřeno do výlučné péče jednoho z rodičů a druhému je stanoven pouze styk.

Jak je možné tuto situaci řešit? Musí hned nutně dojít na soud? (může se "poškozený" rodič obrátit třeba na odbor sociálně-právní ochrany dítěte?)

Určitě doporučuji OSPOD kontaktovat, nicméně nedisponují žádnými donucovacími prostředky, ty má v moci jen soud.

Jak odbor po takovém oznámení postupuje?

Kontaktuje matku či otce, pokud se na odbor dostaví, provede se s ní či s ním pohovor. To samé, pokud je nezl. dítě schopno pohovoru, promluví i s dítětem, aby zjistili stav věci. Je možné svolat i případovou konferenci s oběma rodiči a řešit situaci se všemi společně a za přítomnosti i psychologů. OSPOD může rodiče napomenout a jejich závěry budou následně hrát roli při soudním řízení o svěření do péče.

A jaké jsou v tomto případě možnosti řešení?

V podstatě i sám OSPOD Vám doporučí obrátit se na soud. Pokud máte vykonatelné rozhodnutí, můžete podat návrh na výkon rozhodnutí, tedy exekuce. A to ve formě pokut, pokud pokuty selžou, i výkonem odebrání dítěte předání druhému rodiči. Je to krajní řešení, ale pokud pokuty selžou, soudy k tomu přistoupí, pokud zde nejsou další okolnosti. Např. to, že dítě je už natolik zmanipulované, má syndrom zavrženého rodiče, že by to mělo za následek velký psychický šok.

Co když tento krok nezafunguje? Musíme se pak už obrátit na soud? A na jaký vlastně?

V případě, že rodič nemá žádné rozhodnutí, které upravuje jeho péči či styk s nezl. dítětem:

Musí se obrátit na soud s návrhem na úprava poměrů k nezl. dítěti a žádat za a) střídavou péči, b) společnou péči nebo za c) výlučnou péči

Do konečného rozhodnutí by měl podat návrh na vydání předběžného opatření k zatímnímu styku, tzn. do doby konečného rozsudku upravit styk. Aby se vazba dítěte a rodiče nepřerušila nebo nezhoršila.

V případě, že rodič má rozhodnutí, ať už předběžné nebo konečné a vykonatelné:

tak může podávat návrhy na výkon tohoto rozhodnutí. Podat trestní oznámení, že matka porušuje rozsudek. A dále může podat žalobu na ochranu osobnosti pro zásah do rodinného života s vysokým návrhem na odškodnění za čas, který mu byl znemožněn trávit s dítětem.

Příslušný soud je ten, kde má místo bydliště nezl. dítě. Často dochází k tomu, že matky opustí domácnost, přestěhuje se s dětmi na druhou stranu republiky a pak tvrdí, že to je obvyklý pobyt dítěte. Bohužel, pokud otec okamžitě nepodá návrh, pak tato situace bude trvat déle a matka tím docílí, že příslušný bude nový soud.

Co soud v tomto případě posuzuje a na základě čeho vyhodnocuje situaci?

První a základní věc je zabezpečit alespoň prozatímně kontakt. Největší problém soudu je ten, že nevykládají předběžné opatření v souladu se závěry Ústavního soudu, tedy že kontakt, byť prozatímní by měl být co nejširší, naopak vykládají rozsah jako zabezpečené minimum. To je ale nedostatečné, protože spory trvají dlouho a styk by neměl být na úkor rodiče, který má zájem.

Situace se posuzuje 1) dle zájmu dítěte 2) kdo maří styky, 3) stav dítěte, 4) zájem rodiče

Může soud vzít v potaz i názor/přání samotného dítěte?

Pokud nezl. dítě není dítě schopno informace náležitě přijmout nebo není-li schopno vytvořit si vlastní názor nebo není-li schopno tento názor sdělit, soud informuje a vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, tedy ospod. O dítěti starším dvanácti let se má za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Názoru dítěte věnuje soud patřičnou pozornost.

Jak může soud rozhodnout? Co může stanovit?

Pokud se jedná o péči o dítě, tak může svěřit dítě do společné péče rodičů, pokud jsou vztahy rodičů dobré. Pak má dítě jeden domov, u  jednoho rodiče, ale oba mají péči zachovanou a je na nich, jak se rozhodnou, kdy bude mít dítě jeden z nich. Dále je druhá varianta a to střídavá péče, dnes Ústavní soud hovoří o prioritě této péče, neboť dítě potřebuje oba rodiče. Třetí variantou je výlučná péče jednoho z rodičů a druhému upravit styk.

Pokud se jedná jen o řízení o styk, jde o rozsah. Dřívější úprava jednou za čtrnáct dní na víkend je nedostatečná. Navíc velmi lehce zneužitelná matkami, když zrovna dítě onemocní ten víkend nebo k otci najednou nechce. Otec nemá reálnou možnost své dítě ovlivnit, natož vychovávat.

Dohlíží pak někdo na to, zda matka (případně otec) nařízení soudu plní?

Z úřední povinnosti nikdo. Je tedy na rodiči porušení hlásit OSPOD a svá práva vymáhat.

Co když rodič ustanovení nějakou dobu plní, ale po určité době opět začne dítěti ve styku s druhým rodičem bránit? Co potom?

Je to stejná situace. Musí se opět obrátit na soud. Bohužel rodič, co má dítě v péči  už může dítě ovlivňovat a manipulovat. Přinese zmanipulované psychologické posudky různých terapeutek apod. a otec bude ve velmi těžké situaci dokázat, že s dítětem měl a má dobrý vztah, jen ho nemůže vídat. Jediné co zbývá je rovněž připravit důkazy. Mít nahrávky, že je dítě šťastné s otcem, že samo tvrdí, co mu matka zakazuje, zabezpečit svědky a toto soudu předložit.

Může soud rozhodnout i v neprospěch rodiče, který žalobu podal? Z jakých důvodů?

Soud může návrh zamítnout, zejména ten, který by chtěl radikální změnu. Na druhou stranu, pokud existují dostatečné důkazy, bude těžké styk snížit nebo péči nadále vyloučit.

Jak dlouho takový soud může trvat?

Bohužel tato řízení jsou velmi zdlouhavá, hlavně se prodlužují omluvami matky. Nedostavováním se ke znalci z oboru dětské psychiatrie, kteří jsou většinou přizváni soudem. Dále je zde spousta důkazů a spolu s péčí se řeší i výživné a to je komplikované, neboť opět obě strany zpochybňují předložené materiály k prokázání majetkových poměrů toho druhého. Navíc rozhodnutí soudu prvního stupně není v právní moci a není vykonatelné, pokud vykonatelnost neurčí soud, to znamená, že se strany odvolají a máme tady ještě jedno stání před odvolacím soudem. Zhruba tedy se jedná o rok až rok a půl. Bohužel jsou v republice excesy, kdy řízení trvá i 3 roky a soud ani nenařídí jednání. To už je protiústavní jednání soudu.

Může rodič, který brání druhému rodiči ve styku s dítětem dostat (kromě soudní úpravy styku s dítětem) třeba i pokutu?

Ano v rámci výkonu rozhodnutí. Pokud se jednání, tedy bránění ve styku bude opakovat, budou ukládány vyšší pokuty. Následně může dojít k výkonu rozhodnutí odebráním dítěte soudním vykonavatelem. Pokud nezaberou rodinně právní instituty, mám velmi dobrou zkušenost s žalobou na ochranu osobnosti. Pokuta matku nebolí, zvlášť pokud je v řádech set korun. Pokud ale otec bude žádat sta tisíce za roky přítěží, pak už je to citelný rozdíl.

Kdy může rodič, který po rozchodu nemá dítě ve své péči, zažádat, aby byl potomek svěřen naopak jemu? Musí pro to mít nějaký pádný důvod? Důkaz, že se druhý rodič špatně stará nebo něco podobného?

Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

Pokud nebrání a ten druhý rodič bude chtít výlučnou péči, pak samozřejmě zde musí být závažný důvod, např. alkoholismus, závislost na drogách, duševní porucha. Prioritou je ale péče obou rodičů. Proto by mělo rodiči stačit střídavá péče.

Jak potom soud postupuje?

Dle okolností případu povede soudní řízení k návrhu o změně, vyslechne oba účastníky, zeptá se na názor OSPOD a přistoupí k provádění důkazů. Pokud je dítě dostatečně zralé, může jej vyslechnout a zeptat se na jeho názor.

Za jakých okolností může soud skutečně svěřit dítě do péče druhého rodiče?

Pokud druhý rodič bez jakéhokoliv důvodu dlouhodobě flagrantně porušuje rozhodnutí soudu, neplatí na něj pokuty ani doporučení a vážně tím poškozuje zájmy dítěte. Zájem dítěte je zde priorita.

Co je podstatou žaloby na ochranu osobnosti?

Je to jedna z možností jak jinými nástroji než rodinným právem přimět matku, aby dítě opět předávala otci. Dítě i rodič mají právo na vzájemný kontakt, což je základním lidským a ústavním právem, tedy právem na rodinný život. Pokud ke kontaktu nedochází, jedná se o zásah do osobnostního práva a poškozený má právo se domáhat satisfakce, a to i finanční. Soudy již peníze za zásah přiznávají a matky si uvědomí, že tady nejde již jen o set koruny nebo tisícikoruny, které jsou schopny a ochotny zaplatit, ale o desetitisíce.

JUDr. Eva Ondřejová, LL.M., advokátka

4.1.2016